Jak pochopit, čím být: upřímný rozhovor bez banalit

Když je ti 15–17 let, slyšíš ze všech stran: „Tak čím chceš být?“

Ale upřímná odpověď by byla: „Já chci vlastně spát, koukat na TikTok a chodit ven, a ne vybírat si povolání na celý život.“

To je v pořádku. Nikdo v tomto věku nemusí znát přesnou odpověď na otázku, čím chce být. Existují ale určité nástroje , které mohou pomoci zorientovat se v možném směru budoucí profese. O tyto tipy se podělila psycholožka neziskové organizace “Agency for Migration and Adaptation AMIGA, z.s.” Svitlana Sanžarenko.

5 kroků na cestě k seberealizaci

1. Sleduj svou energii

Udělej si malý experiment: po různých činnostech (hra, učení, kroužky) se zeptej sám sebe: „Jsem vyčerpaný jako vymáčknutý citron, nebo se naopak cítím nabitější?“

Pokud tě nějaká aktivita nabíjí, i když to není tvoje „nejoblíbenější“, je to silný signál. Vyplatí se jí věnovat více pozornosti.

2. Závist jako kompas

Když se na někoho díváš a říkáš si: „Chtěl bych to taky umět,“ — je to vždycky nápověda.

Závist = signál: „I já bych tam chtěl být.“

3. Seznam „tohle určitě není pro mě“

Někdy je snazší nehledat ideál, ale vylučovat.

Nechci: krev, práci s dětmi, uniformu, disciplínu.

To znamená, že medicína, učitelství ani armáda nejsou pro mě. Už je to jasnější.

4. Všímej si kombinací

Mnoho profesí vzniká na průsečíku. Ne „matematika“ nebo „jazyky“, ale třeba „analýza dat pro mezinárodní firmy“. Ne „design“ nebo „programování“, ale „UX design“.

Kombinace bývají často cennější a zajímavější než čistá disciplína.

5. Najdi si spojence

S lidmi, kteří jsou na stejné vlně, je snazší se nevzdávat, když je těžko, a radost z úspěchů je dvojnásobná. Navíc má každý své zkušenosti a tipy, o které se může podělit. Společně lze růst mnohem rychleji než o samotě.

Rychlý mini-test 

Odpověz si upřímně:

Co dokážu dělat celé hodiny a neštve mě to?

Komu nejčastěji pomáhám a v čem?

Za co mi lidé nejčastěji děkují?

Komu závidím (právě z hlediska učení, realizace)?

Sepíš si odpovědi — ony udělají  mapu směrů pro tvou budoucí činnost.

Co dělat, když je pořád prázdno

Veď si „deník pokusů“. Zapisuj si: co jsem vyzkoušel, co jsem pochopil. Za měsíc bude obraz jasnější.

Vymysli si tři „hororová povolání“ pro sebe. A zeptej se: co mě na nich děsí? Někdy to lépe ukáže hodnoty než seznam přání.

Sniž důležitost!

Vybrat si povolání neznamená hned podepisovat smlouvu „navždy“. Je důležité chápat, že tahle volba není na celý život. Pak klesá napětí a dá se na otázku podívat z té lepší stránky — a uvidět více možností.

Vylučuj to, co určitě není tvoje, sleduj, co tě nabíjí energií, všímej si, kde závidíš, a zkoušej. Někdy jen skrze pokusy zjistíš, jestli je to tvoje, nebo ne.

Projekt psychosociální podpory ukrajinských dětí a mládeže v Česku realizuje AMIGA s podporou UNICEF ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky v rámci programu CESTY.