Olena Filipchuk nikdy neplánovala odejít ze svého milovaného města – Oděsy. Válka však tyto plány zásadně změnila. Hned další den od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu, 25. února, odjela se čtyřmi dětmi do Moldavska – nejbližší cizí země. Olena říká, že už po několika dnech měla pocit, že se Kišiněv proměnil v jakousi pobočku Oděsy – bylo tam totiž velmi mnoho oděských maminek s dětmi. Přesto se rodina rozhodla pokračovat dál. Nejstarší dcera chtěla studovat v Česku, a t

Oxana Burdun žije v Praze už téměř čtyři roky. Přijela sem z Kyjeva se svou maminkou a dvěma dcerami. Měla štěstí – na Ukrajině pracovala jako HR specialistka v mezinárodní společnosti, a díky tomu mohla stejnou pozici vykonávat i v České republice, ve stejné firmě. Celkově se jí daří dobře, má to však jedno „ale“: chybí jí komunikace. „Pracuji online, na dálku, a někdy se stane, že celé týdny vůbec nevycházím ze svého bytu. Mými hlavními kontakty je moje rodina. Přála jsem s

Před plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu žila Alla Reutova v malém malebném městečku nedaleko Kyjeva – ve Vorzelu. Do Prahy přijela se čtyřměsíčním synem v náručí. „Manžela mobilizovali. Řekl nám: ‚Odjeďte, budu klidnější, když budete v bezpečí, v zahraničí,‘“ vzpomíná Alla. Nejprve se ubytovali na ubytovně, později se jim podařilo najít samostatný byt a školku pro syna poblíž domova. Veškerý čas, který jí zbývá mimo péči o domácnost a dítě, věnuje Alla studiu. Během poby

Kateryna Kazmiruk se v březnu 2022 přestěhovala z Kyjeva do Prahy se svými dvěma syny. První dva měsíce zde pokračovala v práci na dálku ve svém původním zaměstnání – v bance, poté si ale uvědomila, že je potřeba se integrovat. Podala svůj diplom z ekonomického vzdělání k nostrifikaci a začala se učit český jazyk. „V den, kdy jsem měla na jazykových kurzech zkoušku z češtiny, měla jsem zároveň domluveno pracovní pohovor v neziskové organizaci na pozici účetní. A uspěla jsem,“

Anna Strižakova je maminkou tří dívek, kterým je nyní 14, 13 a 8 let. Do Česka se rodina přestěhovala téměř před čtyřmi lety, na jaře 2022. Předtím žili v Kyjevě. Anna se věnovala organizaci banketů a různých společenských akcí a s přáteli plánovala založit podnikání. Svoji profesní činnost však nyní přerušila – péče o tři děti v cizí zemi jí bere všechny síly. Přiznává, že se věnuje obnově svého duševního zdraví: v posledním období toho na ni bylo příliš. A právě fotoprojekt

Tetiana Melnykova přijela do Prahy z Nikopolya v březnu 2022 se dvěma malými dětmi – sedmiletým chlapcem a tříletou dívkou. Vzpomíná, že sedm let předtím byla na rodičovské dovolené: jeden „mateřský“ rok plynule navazoval na druhý. A v cizí zemi v tom mimoděk pokračovala, protože malá dcera ji od sebe nechtěla vůbec pouštět. Teď děti povyrostly a Tetiana se postupně vrací ke své profesní realizaci. Za sebou má výtvarnou školu i vzdělání architektky, takže umí krásně kreslit a

Olena Grygorieva přijela do Prahy v březnu 2022 – se synem a dcerou. Dodnes ale opravuje každého, kdo se jí ptá: „Kde jsi předtím žila?“ Odpovídá: „Nežila. Žiju v Oděse.“ Toto město je pro Olenu místem její síly. Velmi miluje své nádherné Černé moře, jemné slunce i jedinečnou oděskou atmosféru plnou úsměvů a humoru. To je to, co jí v Česku velmi chybí – to, co jí dává křídla a chuť tvořit krásu. V Oděse Olena ráda zdobila svou malou restauraci. I doma se věnovala tvoření – vy

Katja Kovalenko odjela z Kyjeva jako patnáctiletá dospívající dívka čtyři dny po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu.  Říká, že naštěstí nebyla svědkem žádných válečných hrůz.  Nejhorší vzpomínkou na první dny války jsou pro ni výbuchy a ozbrojení lidé, kteří na kontrolních stanovištích kontrolovali doklady. Na první pohled se i v Česku vše vyvíjelo relativně dobře. Našla místo na základní škole, spřátelila se s několika českými spolužáky, později se dostala na střední šk

freepik.com Do roku 2022 neměla Natalija se svým synem Artemem žádné problémy. Klidný chlapec, který chodil do běžné státní školky v městečku Vasylkiv v Kyjevské oblasti. Ale válka změnila všechno. Po výbuších, které slyšel a viděl, se u chlapce objevily problémy v chování a stal se velmi agresivním. „Jako by moje dítě někdo vyměnil, svého syna jsem nepoznávala,“ vzpomíná Natalija. Přesun do Prahy tento stav ještě zhoršil – navíc se kryl s krizí sedmi let a nutností nastoupit

Yevgeniia Prudko se – jako většina ukrajinských uprchlíků první vlny – ocitla v Praze v březnu 2022. Do českého hlavního města přijela s velkou rodinou: s maminkou, třemi dětmi, neteří a snachou. Po roce a půl se její starší dcery, kterým tehdy bylo 17,5 a 15,5 roku, rozhodly vrátit na Ukrajinu; obě už tam studují na univerzitě. Nyní žije Yevgeniia v Praze s desetiletým synem. Pokračuje ve své „předválečné“ práci – jako právnička v mezinárodní firmě. Současně studuje na Karlo

Dům obklopený zahradou. Velká rodina. Milovaná práce v hotelu u moře. Takový byl život Iryny Nemové před 24. únorem 2022. Pak následovalo osm měsíců přežívání v okupovaném Chersonu. A po osvobození města – každodenní prudké ostřelování. Každý den mohl být poslední, a tak padlo těžké rozhodnutí: opustit vše a zachránit život. Tak se Irina se svou rodinou ocitla v lednu 2023 v České republice. Dnes žije v malebném městečku Mníšek pod Brdy, asi třicet minut od Prahy. Město je do

Před vypuknutím rozsáhlé invaze na Ukrajině žila Ljubov Kolesnyk na východě země. „Okres Kramatorsk, město Krasnyj Lyman, vesnice Rubci, ulice Gorkého 13“ – adresa jejího rodného domu, která navždy zůstane v jejím srdci. Ljubov až do poslední chvíle nechtěla odjet a věřila, že válka brzy skončí. Teprve když se před domem po výbuchu vytvořil kráter, pochopila, že musí zachránit vlastní život. V dubnu 2022 odjela v sousedově autě nejprve do Pavlohradu a poté do České republiky,

Letos mělo 59 ukrajinských dětí, dospívajících a mladých dospělých ve věku od 10 do 24 let možnost zdarma strávit čas na letních táborech...