Olena Filipchuk: „Tento kurz AMIGA mi dal možnost projevit svou duši“

Olena Filipchuk nikdy neplánovala odejít ze svého milovaného města – Oděsy. Válka však tyto plány zásadně změnila. Hned další den od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu, 25. února, odjela se čtyřmi dětmi do Moldavska – nejbližší cizí země. Olena říká, že už po několika dnech měla pocit, že se Kišiněv proměnil v jakousi pobočku Oděsy – bylo tam totiž velmi mnoho oděských maminek s dětmi. Přesto se rodina rozhodla pokračovat dál.

Nejstarší dcera chtěla studovat v Česku, a tak odjela právě tam. Syn uvažoval o studiu v Německu, proto ho tam odvezli a nechali v péči známých z Oděsy. Poté rodina pět měsíců žila v malém přímořském městečku v Chorvatsku.

„Ke konci léta bylo jasné, že válka nekončí. Bylo nutné vážně přemýšlet o tom, kde budeme žít a kde budou děti studovat. Rozhodli jsme se odjet do Prahy, kde už byla v té době nejstarší dcera přijata na univerzitu,“ vzpomíná Olena.

Mimochodem, starší děti – dcera a syn – se později vrátily na Ukrajinu. Dnes Olena Filipchuk žije v Praze se svými dvěma mladšími dcerami, kterým je 12 a 17 let.

Podle jejích slov ji česká metropole přijala velmi vstřícně – většina záležitostí se vyřešila snadno a rychle. Přesto se období adaptace protáhlo.

„Před válkou jsem pracovala jako dula. Zdá se ale, že jsem v této profesi vyhořela, a zatím jsem se k ní nevrátila. Tady v Praze jsem byla dlouhou dobu v jakémsi stavu uzavření do sebe – soustředila jsem se výhradně na sebe a na děti,“ říká.

Olena Filipchuk dnes cítí, že se nachází tak trochu mezi dvěma světy:

„Na Ukrajině už se necítíte jako doma. V Česku se ještě úplně doma necítíte.“

Jednou z jejích hlavních otázek je nyní otázka seberealizace. Mezi možnostmi, čemu se věnovat, byla i práce fotografky. Proto se bez váhání přihlásila do fotografického kurzu „Život v záběru“, který organizovala nezisková organizace Agency for Migration and Adaptation AMIGA, z. s.

„Kdysi jsem šest let studovala na umělecké škole. Svět vnímám velmi vizuálně – vidím ho především v obrazech. Barvy a krása mi dávají obrovské množství energie. Proto se pro mě tento kurz od AMIGA stal doslova pokladem,“ sdílí Olena.

Podle jejího názoru je fotografie – stejně jako jakákoli tvorba – terapeutická, protože odvádí naši pozornost od pouhého přežívání a dává nám možnost projevit svou duši.

„Krása je podle mě velmi léčivým prvkem pro člověka. Například Praha je pro mě léčivá tím, že je tu všude krásně. Ráda se bez cíle procházím centrem a objevuji neznámé ulice. Dříve jsem si myslela, že je nemožné zachytit krásu okamžiku pomocí fotografie. Díky tomuto kurzu ale chápu, že některé věci přece jen zachytit lze. Lektorka kurzu julija Dobrynina nás naučila chytat život do záběru. Pomáhá to být tady a teď a nedávat svůj život na pauzu,“ uzavírá Olena Filipchuk.

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Psychologie migrace“ za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP)