Ljubov Kolesnyk: „Když přijdu do AMIGY, na bolest zapomenu“

Před vypuknutím rozsáhlé invaze na Ukrajině žila Ljubov Kolesnyk na východě země. „Okres Kramatorsk, město Krasnyj Lyman, vesnice Rubci, ulice Gorkého 13“ – adresa jejího rodného domu, která navždy zůstane v jejím srdci. Ljubov až do poslední chvíle nechtěla odjet a věřila, že válka brzy skončí. Teprve když se před domem po výbuchu vytvořil kráter, pochopila, že musí zachránit vlastní život. V dubnu 2022 odjela v sousedově autě nejprve do Pavlohradu a poté do České republiky, do Českých Budějovic, kde už na ni čekal syn se snachou. Po nějaké době, kterou u nich strávila, se Ljubov přestěhovala do Prahy, aby pomáhala neteři s výchovou dítěte.

Protože je od přírody velmi aktivní, nedokázala jen sedět doma. Začala navštěvovat různé integrační programy pro Ukrajince a tam se dozvěděla o skupině psychologické podpory pro seniory, kterou pořádá nezisková organizace Agency for migration and adaptation AMIGA, z. s. Skupinu vede psycholožka Natalija Bočarnikova. Už dva roky se Ljubov každý týden, za každého počasí, snaží setkání účastnit. Nezastaví ji ani bolest nohy.

„Před několika lety mi nešťastně operovali koleno a od té doby mě noha bolí. Ale když přijdu do AMIGY, na bolest zapomenu. Je tam taková srdečná atmosféra. Naše skupina je jako jedna velká rodina: všechny se máme rády a milujeme naši Nataliji, která se o každou z nás stará jako o vlastní maminku. A pro nás se stala jako dcera. Na setkáních se dělíme o své radosti i starosti, kreslíme, zpíváme, děláme pleťové masky. Psycholožka Natalija Bočarnikova nám vysvětluje, jak správně reagovat na stres, jak prožívat negativní emoce a dělí se s námi o své psychologické znalosti. A pod jejím vedením také cvičíme speciální cviky na klouby. Ty se snažím dělat i doma. Moc pomáhají,“ vypráví Ljubov.

Natalija Bočarnikova naučila účastnice skupiny antistresovou písničku, kterou si Ljubov od té doby často tiše pobrukuje, zvlášť když jí je těžko na duši:

Byla jsem u psychologa a ten mi přísně řekl:

„Musíš mít ráda sama sebe, vždyť jsi součástí Boha!

Přijď domů, postav se k zrcadlu a podívej se na sebe hezky,

A tiše, mile si řekni:

‚Jsem tak krásná!‘

Řeknu vám to narovinu – mám ráda samu sebe jakoukoli: veselou, naštvanou, starší i mladou.

Mám se ráda vždy – v dobré i těžké časy,

A kamkoli přijdu, přináším jen štěstí!“

Ljubov přiznává, že v jakékoli obtížné situaci, kterých není v cizí zemi málo, si vždy vzpomene na svou psycholožku z AMIGY – Nataliji Bočarnikovou:

„Když se něco stane, vidím ji před sebou. Vzpomenu si na její hlas, gesta, její podporu – a hned je mi na duši lehčeji.“

A důvodů ke smutku má dost. Na Ukrajině nechala svůj dům, přátele i hroby nejbližších – rodičů, manžela a syna. Ve městě Šachtarsk zůstala její mladší sestra, o kterou se samozřejmě velmi bojí. Ale Ljubov je přesvědčena, že se nesmí uzavírat ve vlastních trápeních.

„Ve skupině psychologické podpory od AMIGY se samozřejmě podělím o své obavy, ale tím to končí – nevracím se k tomu pořád dokola. Žiju naplno každý den, vidím krásu kolem sebe, ty mraky, květiny, stromy – a raduji se z každé prožité minuty,“ svěřuje se se svým receptem na optimismus.

Díky takovému přístupu k životu a aktivní účasti ve skupině AMIGA si v Česku našla spoustu přátel.

„Jdeme po Praze a odkudsi na mě volají: ‚Ljubó, ahoj!‘ Lidé ke mně přicházejí a objímají mě. Syn žertoval, že jsem v Praze jako na velké vesnici: všichni mě znají a já znám všechny,“ říká s úsměvem Ljubov Kolesnyk.