Práce s pachateli násilí – klíčový krok k budování rodin a komunit bez násilí

Organizace AMIGA uspořádala školení pro psychology zaměřené na práci s pachateli násilí

Téma násilí v blízkých vztazích je bolestivým problémem pro celou světovou společnost. Podle údajů Světové zdravotnické organizace tři z pěti dětí na světě zažívají doma tělesné tresty a jedna ze tří žen trpí domácím násilím. A to je pouze špička ledovce – násilí má mnoho podob a nezná hranice pohlaví, věku ani národnosti.

Existuje mnoho programů poskytujících pomoc obětem násilí. Jsou bezpochyby velmi důležité. Stejně důležité je však i pracovat s pachateli násilí. O tom je pevně přesvědčen Stanislav Chockij, poradenský psycholog, specialista na korekci destruktivního a násilného chování v blízkých vztazích a člen Evropské sítě pro práci s pachateli domácího násilí (WorkWithPerpetrators).

V srpnu letošního roku vedl v rámci společného projektu Agency for Migration and Adaptation AMIGA, z. s. a UNICEF třídenní školení v Praze pro psychology AMIGA a další pracovníky neziskových organizací na téma

„Psychologická podpora osob s destruktivním, agresivním a násilným chováním v blízkých vztazích“.

Během školení pan Chockij představil poradenský model NOX určený k práci s původci násilí.

Proč je důležité pracovat s pachateli násilí

Podle Stanislava Chockého existuje několik důvodů:

„Především máme obrovské množství lidí, kteří násilím trpí. A práce s těmi, kdo ho páchají, je především způsobem, jak čelit kultuře násilí,“ vysvětluje psycholog.

„Za druhé je důležité pochopit, že původci násilí – navzdory stereotypům – nejsou vždy morální zrůdy. Často jde o docela obyčejné lidi. Dokonce bych řekl, že pokud se podíváme pozorně, u každého člověka lze najít určité projevy násilného chování. Původců je tedy mnohem více, než si obvykle připouštíme. A je mýtem, že nechtějí změnu. Ve skutečnosti většina lidí, kteří se násilí dopouštějí, svým činům sama trpí. Chtěli by tyto vzorce chování zanechat, ale často se bojí. Například se obávají, že bez ‚disciplinárních‘ opatření se jejich děti stanou nezvladatelnými.“

Dlouhodobý efekt práce s původci

Na důležitost práce s pachateli násilí upozorňuje také Olena Dolgova, vedoucí psycholožka AMIGA:

„Většina odborníků poskytuje pomoc obětem násilí. Jen málokdo však pracuje přímo s těmi, kdo násilí páchají. Přitom právě tento druh práce je ve skutečnosti účinnější při zastavení násilí,“ zdůrazňuje.

Práce s pachateli má dlouhodobý efekt, pokračuje Dolgova. Pokud například matka přestane používat násilné výchovné metody – zejména fyzické tresty – existuje vysoká pravděpodobnost, že se tím zabrání dalšímu šíření kultury násilí v rodině. Tím se vytváří příležitost přerušit začarovaný kruh mezigeneračního násilí, do něhož jsou kromě obětí a původců zapojeni i svědci. Pro ně může být pozorování násilí stejně traumatizující jako jeho přímé prožití.

„Když děti vidí, jak otec bije matku, je to pro ně hluboce traumatizující zážitek, který zanechává trvalé stopy v jejich psychice. Bohužel se tato trauma přenášejí z generace na generaci. Pokud se tento přenos podaří v určitém bodě přerušit, přispíváme tím významně k budování zdravější společnosti v budoucnu,“ říká Olena Dolgova.

Podle jejích slov je dnes otázka práce s původci násilí mimořádně aktuální. Mnoho lidí čelí traumatickým událostem, společnost prožívá obrovské psychické napětí a pocity bezmoci jsou velmi rozšířené.

„Jak víme, násilí často pramení z pocitu bezmoci. Když společnost je  vyčerpaná stresem, úzkostí, únavou a strachem, narůstá počet lidí, kteří se dopouštějí násilných činů vůči ostatním – především vůči svým blízkým,“ uzavírá Olena Dolgova.

Podle psycholožek organizace AMIGA se pocity bezmoci obzvlášť často objevují u ukrajinských uprchlic, které samy vychovávají děti v cizí zemi. Ve většině případů jsou nuceny pracovat na nízkokvalifikovaných pozicích, přestože měly na Ukrajině vysokou kvalifikaci v různých oborech, a jejich pracovní režim bývá nepravidelný.

Návrat domů se jim – kvůli trvající válce a obavám o bezpečí své i svých dětí – nezdá možný.

„S bezmocí se potýkají neustále, protože v těchto podmínkách nemohou svou situaci změnit a musejí se jí přizpůsobit,“ vysvětluje Olena Dolgova.

„Velmi často jako  největší přání nazývají konec války, ale to je prostě nemožné. Necítí se v bezpečí ani ve své zemi, ani v zemi, kam utekly. A tak se jediným místem, kde si mohou dovolit pustit kontrolu a uvolnit nahromaděné napětí, stává domov. Bohužel to někdy vede k fyzickému nebo psychickému násilí vůči dětem.“

Rostoucí povědomí o problému násilí

Současně však dochází i k pozitivním změnám.

Stanislav Chockij, který s pachateli násilí pracuje už 13 let, pozoruje, že díky informačním kampaním se společenské povědomí o násilí zvyšuje.

„Před deseti lety ke mně na konzultace přicházeli muži, kteří se dopustili brutálního fyzického násilí na svých blízkých. Většinou byli málo motivovaní, protože přicházeli na nátlak příbuzných nebo sociálních služeb. Jejich žádosti často zněly takto: ‚Vysvětlete mé ženě, jak by se měla správně chovat, a pak bude všechno v pořádku,‘“ vzpomíná Stanislav.

Dnes se situace podle něj výrazně změnila.

Za posledních pět let přichází mnoho klientů dobrovolně, a navíc jsou mladší – zatímco dříve převažovali lidé kolem čtyřicítky a starší, nyní je řada z nich ve dvaceti letech.

„Témata, o kterých dnes hovoříme, jsou mnohem jemnější – nejde už tolik o fyzické, ale o psychologické násilí. Například někdo přijde s tímto dotazem: ‚Partnerka mi říká, že se chovám agresivně. Já tomu úplně nerozumím, ale chci to pochopit – pomozte mi.‘ A už to samo o sobě ukazuje, že úroveň povědomí o násilí ve společnosti vzrostla,“ říká Stanislav Chockij.

Jak probíhá práce s pachateli násilí: metoda NOXA

Na základě zkušeností Stanislava Chockého lze člověku pomoci zanechat fyzického násilí přibližně během půl roku.

Během této doby klient dochází jednou týdně na konzultace s psychologem – celkem jde asi o 25 hodin individuální práce.

Ve své praxi používá poradenský model NOXA, což je pětikrokový rámec psychologické práce s lidmi, kteří vykazují destruktivní, agresivní či násilné chování v blízkých vztazích.

Společně s klientem se odborník postupně zaměřuje na pět klíčových oblastí, které Chockij popisuje takto:

Krok 1 – Zaměření na násilí.

V této fázi se podrobně analyzují konkrétní činy klienta.

Jak přesně k tomu došlo? Hádali jste se s partnerkou? Jak jste se hádali? Kde jste stáli? Kam jste se dívali? Křičeli jste? Pokud došlo k úderu – jak jste udeřili? Čím? Kam? Jaké byly následky?

Krok 2 – Zaměření na odpovědnost.

Zde psycholog pomáhá klientovi převzít odpovědnost za své činy a překonat iluzi, že byl vyprovokován, že „neměl na výběr“ nebo že „ztratil kontrolu“.

Ve skutečnosti je opravdová ztráta kontroly velmi vzácná – jedná se o klinický i právní stav afektu.

Ve většině případů se pouze zdá, že kontrola byla ztracena.

Když se například zeptáte: „Na stupnici od 1 do 10 – jak silně jste udeřil nebo křičel?“ – člověk se nad tím zamyslí a odpoví. A téměř nikdy to není desítka.

Krok 3 – Zaměření na kontext

Cílem této fáze je pomoci klientovi pochopit, že jeho násilné nebo destruktivně-agresivní chování není ojedinělý incident ani náhoda.

Je to součást systému vztahů – k sobě samému, ke světu i k ostatním lidem, ve kterém žije.

„Často si myslíme: ‚Tady je můj život a tady je nějaká oddělená epizoda, kdy jsem udělal něco násilného, něco hrozného.‘ Jako by to běželo paralelně,“ vysvětluje Stanislav Chockij.

„Ale tak to není. Jakmile člověk rozpozná souvislost mezi konkrétním činem a příběhem svého života, snáz se dokáže zastavit dřív, než k násilí znovu dojde.“

Krok 4 – Zaměření na důsledky

V této etapě klient reflektuje všechny následky svého chování – negativní i zdánlivě pozitivní.

Například se může cítit klidnější, protože se ho ostatní bojí.

„Ale to funguje jen krátkodobě,“ říká psycholog. „Násilí může být účinné tady a teď, ale z dlouhodobého hlediska vždy vede ke ztrátám.“

Úkolem této fáze je pomoci klientovi, aby si tuto skutečnost uvědomil a přijal.

Krok 5 – Zaměření na alternativy

V závěrečné fázi se práce zaměřuje na rozvoj účinných alternativ k násilnému chování, které klient dosud používal.

Cílem je rozšířit jeho repertoár reakcí a nabídnout reálné, funkční strategie změny

Proč je důležité, aby psychologové získávali další vzdělání v práci s původci násilí

Psychologové se ve své praxi často setkávají s případy, kde se vyskytuje násilí.

Avšak kvůli nedostatku specializace mohou:

1️⃣ násilí vůbec nerozpoznat, a

2️⃣ bez potřebných nástrojů udělat chyby, které mohou zvýšit riziko pro oběť.

„Uvedu příklad,“ říká Stanislav Chockij.

„Unavený, vyčerpaný rodič přijde k psychologovi a stěžuje si na neposlušného, nezodpovědného dospívajícího syna. Současně přizná, že občas používá fyzické tresty.

Chybou by bylo klienta podpořit slovy: ‚Ano, chápu, s puberťáky je to těžké. Někdy prostě jinak nejde‘.“

Taková reakce podle něj může vést k eskalaci násilí, protože rodič odejde domů s pocitem, že psycholog jeho „výchovné metody“ schvaluje.

„Bohužel i velmi dobří psychologové se těchto chyb dopouštějí,“ upozorňuje Chockij.

„Byli vychováni k tomu, aby podporovali klienta v obtížných životních situacích.

Ale pokud jde o násilí, naší první povinností je vždy bezpečí oběti.“

V podobných situacích proto odborník doporučuje reagovat jinak:

„Vidím, že to máte opravdu těžké. Dospívající jsou nároční – je to velká výzva. A chápu, že vás to rozčiluje. Ale to, co popisujete, vypadá nebezpečně. Možná se skutečně jedná o násilí. A pokud je to tak, vaše dítě je v ohrožení. Pojďme se podívat, co by se dalo dělat jinak. Jak byste mohl pracovat se svými emocemi jiným způsobem? Protože to, co děláte teď, je nebezpečné. A také trestné.“

Taková slova působí na klienta jako studená sprcha.

Na jedné straně psycholog uznává a přijímá jeho pocity, ale zároveň jasně pojmenovává nebezpečí a pomáhá hledat jiné cesty.

„Jinými slovy,“ shrnuje Stanislav Chockij, „podporuji člověka v jeho emocích, ale kritizuji jeho chování. A právě tato kombinace je naprosto zásadní. Bohužel mnoho psychologů v tom není vyškoleno.“

„Problém násilí v blízkých vztazích samozřejmě existuje, ale odborníků s potřebnými dovednostmi je stále málo,“ dodává Olena Dolgova.

„Kvalifikace rodinného psychologa sama o sobě nestačí k tomu, aby mohl účinně pracovat s původci násilí. Je to velmi citlivá a specifická práce. Proto je tak důležité pořádat podobná školení – potřebujeme více specialistů s těmito kompetencemi.“

Zpětná vazba účastnic školení

Alisa Filčaková, psycholožka AMIGA:

„S takovými informacemi jsem se nikdy dříve nesetkala.“

„Rozhodla jsem se zúčastnit tohoto školení z několika důvodů.

Na jedné straně je moje citlivost vůči násilí kvůli životním zkušenostem částečně otupená – proto ne vždy dokážu okamžitě rozpoznat projevy násilí, a chtěla jsem se to naučit.

Na druhé straně občas pracuji s klienty, kteří se násilí dopouštějí, a chtěla jsem se dozvědět, jak jim mohu účinně pomoci.

Během školení mě překvapilo, kolik různých forem násilí existuje. O mnohých jsem slyšela vůbec poprvé.

Získala jsem množství jedinečných poznatků, se kterými jsem se dosud nikde nesetkala.

Kromě teoretické části obsahovalo školení také mnoho praktických cvičení a rozborů reálných případů – to je nesmírně cenné.

Upřímně řečeno, v mé praxi to bylo jediné školení, kde byla teorie tak silně podpořena skutečnými příklady ze života.“

Olga Vasilina, gestalt terapeutka:

„Nevěděla jsem, jak pracovat s původci násilí.“

Olga Vasilina působí v Centru pro podporu a integraci cizinců a žije ve městě Benešov.

V Praze má soukromou praxi a spolupracuje také s neziskovou organizací InBáze.

Její hlavní metodou je gestalt terapie a pracuje jak s dospělými, tak s dospívajícími.

Když se dozvěděla, že AMIGA nabízí školení zaměřené na práci s pachateli násilí, neváhala a přihlásila se.

„Lidé, kteří za mnou přicházejí, nejsou vždy jen ti, kteří násilí přežili, ale často i ti, kteří se ho dopustili.

A já jsem nevěděla, jak s nimi pracovat.

Proto pro mě bylo toto školení nesmírně přínosné – dalo mi jasný rámec a algoritmus, jak takové klienty podporovat,“ říká Olga.

Od absolvování školení již několikrát využila získané poznatky v praxi:

„Nedávno ke mně přišla ukrajinská uprchlice, která si stěžovala na nezvladatelné agresivní chování svého syna.

Škola si na něj neustále stěžovala. Během našich rozhovorů se ukázalo, že ho matka téměř denně trestala fyzickým násilím.

Chování chlapce bylo ve skutečnosti obrannou reakcí – způsobem, jak přežít.

Matka byla přesvědčená, že takové ‚disciplinární‘ metody jejího syna napraví, ale ve skutečnosti všechno jen zhoršovaly.

Nyní s ní pracuji jako s pachatelkyní násilí.

A už jsou vidět změny – přestala svého syna bít,“ vysvětluje Olga Vasilina.

Komentář odbornice

Linda Sokačová

ředitelka Centra LOCIKA pro ochranu zájmů dětí:

V České republice jsou organizace zaměřené na práci s pachateli násilí sdruženy v Asociaci Stop násilí.

Na webových stránkách této organizace je dostupná také mapa pomoci, kterou lze nalézt na adrese https://zastavnasili.cz/.

Obecně lze říci, že tyto organizace se – z kapacitních a finančních důvodů – soustředí především na dospělé klienty, zatímco děti a dospívající jen velmi obtížně hledají vhodnou formu podpory.

Organizace LOM nyní připravuje speciální program zaměřený na osoby od 16 let výše, což je velmi důležité.

Bohužel děti a mladí lidé, kteří vyrůstají v rodinách, kde docházelo k domácímu násilí, se ve svém prostředí často učí řešit konflikty prostřednictvím určité formy násilí – protože právě to bylo v jejich rodině dominantním způsobem, jak se řešily problémy.

V poslední době navíc došlo ke snížení financování služeb zaměřených na uprchlíky z Ukrajiny, a proto jsou kapacity těchto organizací nedostatečné.

Podporu dětem, které vyrůstají v rodinách, kde se objevilo násilí, poskytují také organizace zaměřené na dětské oběti domácího násilí.

Ty mohou pomoci i v případech, kdy se děti samy dopouštějí určité formy násilí – pokud se však nejedná o závažné trestné činy nebo o primární problém.

Tyto děti přicházejí do podpůrných organizací především jako oběti či svědci domácího násilí, jehož pachateli jsou nejčastěji dospělí.

Školení bylo realizováno s cílem posílit kompetence odborníků pracujících s ukrajinskými uprchlíky v rámci projektu psychosociální podpory ukrajinských dětí a mládeže v České republice.

Projekt realizuje Agency for Migration and Adaptation AMIGA, z. s. s podporou UNICEF, ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR v rámci programu CESTY.