Zulfija Zagidullina: „Začala jsem dobrovolničit, protože jsem se nechtěla rozloučit s AMIGA“

Někdy dobrovolnictví nezačíná touhou změnit svět, ale prostým přáním zůstat nablízku lidem, se kterými je nám dobře. Podělit se o to, co umíme, společně něco tvořit a podporovat ty, kteří kdysi podpořili nás.
Příběh Zulfije Zagidulliny je právě o tom. S organizací AMIGA ji pojí už 16 let. Za tu dobu se měnily projekty, podoby setkávání i její vlastní role v organizaci. Jedno však zůstávalo stejné – touha být součástí komunity lidí, se kterými si rozumí.
Od prvních setkání k prvním přednáškám
Zulfija přijela do Česka v roce 2007 z Iževsku, hlavního města Udmurtska. Začala zde podnikat a sama se postupně seznamovala s českou legislativou, daněmi i všemi náležitostmi spojenými s podnikáním.
V roce 2010 se pak v jejím životě objevila AMIGA. Přesněji řečeno prostor na adrese Belgická 11, kde se tehdy scházeli migranti, aby si popovídali, seznámili se a podělili se o své zkušenosti.
„Lidé sem chodili, povídali si, setkávali se s podobně smýšlejícími lidmi. Žádné formality. A já jsem sem chodila také,“ vzpomíná Zulfija.
Postupně se z účastnice setkání stala někým, kdo sám předává své znalosti ostatním.
Jednou organizátoři hledali někoho, kdo by cizincům dokázal vysvětlit, jak si samostatně vyplnit daňové přiznání. Zulfija, která už tehdy měla bohaté zkušenosti s podnikáním, nabídla svou pomoc.
„Spoustu věcí jsem si nastudovala sama, hodně jsem se naučila díky vlastním zkušenostem. A když se objevila taková poptávka, řekla jsem: Připravím setkání, povím ostatním, co vím, a naučím je to,“ vzpomíná.
Tak vznikly první Zulfijiny přednášky o finančních tématech v AMIGA. Později, během pandemie, setkání pokračovala online. Zulfija vysvětlovala, jak vyplnit daňové přiznání, jak si může cizinec v Česku založit živnost, jaké povinnosti jsou s podnikáním spojené a kde vůbec začít.
Její přístup byl jednoduchý: pokud už člověk určitou cestou prošel a ví, jak překonat překážky, proč ji neusnadnit i ostatním?
Když se pomoc stane profesí
V roce 2024 se spolupráce s AMIGA posunula na novou úroveň.
Zulfija si hledala práci a na sociálních sítích organizace narazila na oznámení o náboru interkulturních pracovníků, kteří měli doprovázet ukrajinské uprchlíky.
Na nabídku zareagovala a v dubnu 2024 začala v projektu pracovat. V průběhu let 2024–2025 pomáhala Ukrajincům při návštěvách zdravotnických zařízení, usnadňovala jim komunikaci s lékaři a pomáhala jim zorientovat se v neznámém systému.
Byla to už jiná forma podpory – nikoli přednášky pro skupinu, ale přímá pomoc konkrétnímu člověku.
Cesta k dobrovolnictví
V roce 2026, když její práce v projektu skončila, se Zulfija rozhodla, že nechce přerušit kontakt s organizací.
„Řekla jsem, že se s AMIGA nechci rozloučit. Pokud teď nejsou žádné aktivní projekty, můžu docházet jako dobrovolnice a pořádat setkání na témata, která mě zajímají.“
Tak se zrodil nápad na kreativní workshopy zaměřené na tvorbu koláží.

Místo daňových přiznání a podnikatelských povinností přišly na řadu papír, obrázky, kompozice a svoboda tvoření. To nejdůležitější však zůstalo stejné: možnost sejít se, popovídat si a podělit se o něco vlastního.
Na podzim a zimu byla naplánována čtyři kreativní setkání. Dvě už proběhla, další dvě účastníky teprve čekají.
Za 16 let se AMIGA stala pro Zulfiju něčím mnohem víc než jen místem, kde se konají různé akce.
„Pro mě je to především komunita podobně smýšlejících lidí. Lidí, se kterými sdílíme podobné životní hodnoty a pohled na život. A právě v AMIGA mám možnost se s nimi setkávat,“ říká.
