Jak rozpoznat trauma: doporučení psychologa

Většina lidí si trauma představuje jako konkrétní událost — nehodu, ztrátu, stresový moment. Psychologické trauma však není samotný fakt traumatické události. Je to to, co se v našem nitru nedokončilo. To, co v těle zůstalo jako napětí a v psychice jako zablokovaný prožitek, který nosíme roky.

Trauma jako zaseknutá reakce

Představte si, že klidně běžíte a najednou vedle vás prudce zazní hlasitý zvuk. Leknete se, svaly se napnou, tělo se připraví k reakci — utéct nebo se bránit. Za normálních okolností tato reakce skončí: vydechneme, uklidníme se a napětí odezní.

Někdy se to však nestane. Pružina uvnitř nás se stlačí — a zůstane stlačená. Právě to je trauma. Nedokončený proces, ve kterém tělo i psychika „zamrzly“ v okamžiku nebezpečí. Proto i po letech můžeme reagovat na drobnosti — hlasitý zvuk, prudký pohyb, určitý tón hlasu — jako by se nebezpečí vrátilo.

Jak poznat, že je trauma stále uvnitř?

Trauma se neprojevuje jen velkými emočními výbuchy. Často se ukazuje v maličkostech, které si s minulostí nespojujeme. Signály mohou být:

• Nadměrná reakce na drobné podněty. Ostatní si zvuku ani nevšimnou, ale vy už jste napjatí.

• Automatické stažení těla. Čelist, ramena či prsty se mohou napínat bez uvědomění.

• Stálá ostražitost. Pocit, že musíte být neustále připraveni na něco špatného.

• Emoční „houpačky“. Od náhlého vzteku k okamžité úzkosti, které vznikají jakoby z ničeho.

To jsou známky toho, že reakce, která se měla dávno dokončit, stále uvnitř přetrvává a ovlivňuje váš současný život.

Malé kroky ke svobodě

Podle Tetjany Míkové je jedním z nejúčinnějších způsobů práce s traumatem návrat k tělu. Nejde o složité techniky, ale o jednoduché pauzy:

• všimnete si, že máte zatnutou čelist — jemně ji uvolněte;

• zastavte se na okamžik a pomalu vydechněte;

• uvolněte prsty, spusťte ramena;

• uvědomte si chodidla na zemi a dovolte si stát pevněji.

Tyto na první pohled drobné kroky postupně umožňují, aby se „pružina“ uvnitř nás narovnala. Vracíme tím tělu možnost dokončit reakci, která byla kdysi zablokována.

Trauma není rozsudek

Je důležité si pamatovat: trauma neznamená slabost. Není to vlastnost člověka, ale nedokončený příběh, který potřebuje být uzavřen. S časem a správnou pozorností jej lze „dopsat“ — a vrátit si celistvost a klid.

Trauma není událost. Je to nedokončený proces. A ten lze dokončit.